Otázka reinkarnace, tedy znovuzrození duše po smrti, fascinuje lidstvo od nepaměti. Najdeme ji v hinduismu, buddhismu, kabale, ale i v moderních ezoterických směrech. Ale na otázku „Jak dlouho vlastně trvá, než se duše znovu narodí?“ není odpověď jednoznačná, protože se různé tradice i osobní zkušenosti liší.
Čas mezi smrtí a novým životem není univerzální
Podle tradičních učení neexistuje jednotná „čekací lhůta“ pro všechny duše. Některé se znovu zrodí velmi rychle, třeba i během několika měsíců. Jiné naopak setrvávají v jemnohmotném světě celé stovky let. Důvodů je více:
- Stupeň duchovního vývoje – duše, které jsou více připoutané k materiálním touhám, se mohou vrátit rychleji, protože je žene silná touha něco dokončit či znovu prožít.
- Nedokončené úkoly – pokud duše odešla z tohoto světa náhle nebo má karmické závazky, může být vtělení urychleno.
- Potřeba odpočinku – duše, které prošly náročnými životy, si naopak dopřejí delší „pauzu“, aby zpracovaly zkušenosti.
- Svobodná vůle a vyšší vedení – některé tradice učí, že duše sama, spolu se svými duchovními průvodci, volí čas a okolnosti nového zrození.
Jak to vidí jednotlivé tradice
Hinduismus
V hinduistickém pojetí se reinkarnace odehrává v cyklu samsára. Čas mezi smrtí a novým životem se velmi liší. Některé duše se vrací rychle, jiné bloudí v mezisvětě (naraka nebo pitrloka) déle. Důležité je, jakou karmu si člověk vytvořil – ta určuje kvalitu i načasování příští existence.
Buddhismus
Buddhismus popisuje mezistav zvaný bardo. Podle tibetské Knihy mrtvých může tento stav trvat až 49 dnů. Během této doby se duše setkává s různými vizemi, které odrážejí její vlastní mysl. Po uplynutí této lhůty nastává nové vtělení – ať už do lidského těla, nebo do jiné formy existence. Někteří učitelé ale zdůrazňují, že pro vyspělé bytosti nemusí žádná „čekací doba“ existovat – mohou se rozhodnout inkarnovat okamžitě.
Křesťanská mystika a esoterika
Oficiální křesťanská doktrína reinkarnaci neuznává, ale některé gnostické a mystické proudy ji zmiňují. V esoterické literatuře se často uvádí, že průměrná doba mezi dvěma inkarnacemi bývá kolem 50 až 200 let. Tato doba se považuje za období duchovního učení v jemných světech.
Moderní regresní terapie
Lidé, kteří podstoupili regresní terapii či vzpomínky na minulé životy, někdy popisují, že mezi jednotlivými inkarnacemi prožívali odpočinek, školu pro duše nebo rozhovory s duchovními bytostmi. Časové rozpětí je v těchto výpovědích velmi variabilní – od několika let až po dlouhá staletí.
Měří se to vůbec časem?
Čas, jak jej známe, je pevně spjatý s hmotným světem a s našimi smysly. Měříme jej hodinami, kalendářem, střídáním dne a noci, ročních období. Jenže v duchovních rovinách se tento lineární řád často rozplývá. Tam může čas plynout zcela odlišně – někdy jako by se zrychloval, jindy zpomaloval, a někdy se o něm nedá hovořit vůbec. Proto je i odpověď na otázku „jak dlouho trvá reinkarnace“ vždy relativní a podmíněná tím, z jakého úhlu pohledu se na ni díváme. To, co nám zde, v pozemském životě, připadá jako nekonečné staletí, se v jemnějších úrovních může jevit jen jako kratičký okamžik.
Právě proto se můžeme setkat s tvrzeními, že reinkarnace může proběhnout už během několika dnů či měsíců, pokud je duše připravená a okolnosti vtělení jsou vhodné. Jindy se však hovoří o letech, desetiletích nebo dokonce staletích, kdy duše setrvává v mezisvětě, aby si odpočinula, uzdravila se a zpracovala zkušenosti z uplynulého života. V jistém smyslu tedy nelze stanovit pevnou časovou jednotku – délka mezi zrozeními je individuální, pružná a hluboce spojená s vnitřním vývojem duše.
Existují i moderní pohledy
Někteří psychologové a badatelé tvrdí, že reinkarnace může být spíše symbolickým jazykem naší mysli – způsob, jakým vysvětlujeme opakující se vzorce a traumata. Z tohoto pohledu není důležité, kolik let mezi životy uplyne, ale spíše to, jak rychle jsme schopni zpracovat svou zkušenost a posunout se dál. Jiní výzkumníci, například z oblasti parapsychologie, shromáždili příběhy dětí, které si vybavují minulé životy – a ty často naznačují, že přechod od smrti k novému narození bývá kratší, než bychom čekali.
Individuální cesta každé duše
Každá duše má svou cestu, své tempo a své potřeby. Pro někoho je vhodný rychlý návrat, pro jiného dlouhý odpočinek a učení v jemných světech. Jisté je jedno: smrt není konec, ale přechod. Ať už věříte v reinkarnaci doslovně, nebo ji vnímáte jako symbol proměny, může být uklidňující vědět, že naše existence není uzavřená jedním okamžikem.
Možná je lepší než hledat přesnou dobu, ptát se: „Co mohu udělat nyní, abych svou cestu naplnil?“ Protože právě tím, jak žijeme teď, tvoříme nejen svou budoucnost, ale i kvalitu toho, co přijde po odchodu z tohoto života.
